Koho veze loď
aneb háček versus kormidelník
Když vodák usedne do lodi, uhlídá tam většinou ještě jednoho vodáka. Lépe řečeno vodačku, alespoň jedná-li se o vodáka-cestovatele. Existuje totiž ještě vodák-sportovec. Tento necestuje, ale soutěží: proto se vyskytuje buď sám nebo se spolujezdcem stejného pohlaví. Pokud soutěží s dívkou, posadí ji zpravidla dozadu, aby na ni neviděl.
Rozdíl mezi vodákem-cestovatelem a vodákem-sportovcem vynikne kupříkladu na nesjízdném jezu. Vodák-cestovatel odhadne jeho sjízdnost, třikrát se pokřižuje a potom za rachotu lodního dna jez sjede. Vodák-sportovec rovněž odhadne nesjízdnost jezu, přenese loď po louce a pod jezem trénuje. Vodáku-sportovci se tedy nutně jeví vodák-cestovatel v otevřené žebrovce a s ženskou na přídi jako nezodpovědný živel se sebevražednými sklony. Proč by jinak dovolil, aby dívka seděla vpředu? Jednak přes ni nevidí, jednak na ni vidí a to vše mu znemožňuje, aby se plně soustředil na výkon.
Vodáku-cestovateli však nejde o výkon, ale takříkajíc o člověka a jeho činy jsou motivovány daleko složitěji. Pokusme se mu porozumět. Odhrňme roušku tajemství, nahlédněme do podhoubí mezivodáckých vztahů a zalaškujme si s Freudem.
Umístění dívky na lodní přídi je hluboce rafinované. Souvisí se způsobem pohánění indických slonů, kdy mahaut sedí zvířeti na hlavě a před sebou drží větev zakončenou chutnými banány. Slon se snaží banány dostihnout, ale nikdy se mu to nepodaří, protože rychlost prchajících banánů je přímo úměrná rychlosti prchajícího slona. Osobně tomu nevěřím, mám za to, že slon je zvíře inteligentní. Ovšem v případě kormidelníka, ženoucího se marně za svým krásným háčkem, pláče inteligence tři kilometry za lodí, zatímco na palubě vládne tma, chaos, podvědomí, sex a první signální soustava. Kdyby na předním sedadle místo háčka seděl svazek banánů, uvažoval by kormidelník jinak. Přestal by pádlovat a banány by snědl. Čímž jsme se dostali do oblasti nejvnitřnější psychologie.
Kormidelníkova soudnost je vážně narušena pohledem na háčkovu šíji. Mylná domněnka, že loď řídí vlastně on, v něm probouzí mylný pocit, že je pánem osudu svěřené mu dívky, a touto mylnou logikou se dopracuje k mylnému závěru, že je mužem na svém místě. U háčka dochází k obdobnému rozpoložení. Mylná domněnka, že loď řídí kormidelník, probouzí v dívce mylný pocit bezpečí a představa, že její osud spočívá v rukou osmahlého svalnatce, ji naplňuje nevýslovným štěstím. (Nechť tedy dívka sedí vpředu, kochá se krajinou a svými představami.)
Kormidelníkovi, kterému se podaří provézt háčka bez úrazu třetí šlajsnou, se nafouknou ramena do neuvěřitelných rozměrů. Háček je v té chvíli zavalen vlnou něhy, sympatie a vděku. Loď se houpe na vlnách pohody a léto ji hladí sluncem. Lze si přát víc? Pomiňme skutečnost, že kormidelník ve šlajsnách často řve hrůzou a nechápe, jak to, že se loď ještě ani jednou nepřevrátila, zatímco háček suverénně odkopne loď od zrůdné traverzy, ke které míří kormidelník v deliriu děsu. Ve slušné vodácké společnosti se o takových věcech prostě nemluví.
Kormidelníkova iniciativa, akceschopnost, klid a neohroženost závisí tedy v první řadě na osobnosti háčka. Proto nejsou háčkovy kvality zanedbatelnou záležitostí. Zahloubejme se nad stručným přehledem základních typů háčků, abychom si mohli vybrat ten pravý podle své mentality a podle svých schopností:
háček-melancholik. Éterická dívka s tzv. vnitřní hloubkou. Hodně čte, ale málo pádluje. Na lodi většinou dumá, přemýšlí, kam běží voda.Méně už, kam běží loď. Při výčitkách kormidelníka, po srážce s kamenem a nad trhlinou v lodi pláče. Její pohyby jsou vznešené a pomalé. Proto jde všem typům kormidelníků na nervy a po dvou hodinách jízdy v nich probouzí nevyléčitelnou skepsi.
- Háček flegmatik. Ve spojení s cholerickým kormidelníkem vytváří ideální dvojici. Kormidelník vře jak váza přeplněná, hrůzně cvaká chrupem a bubnuje pěstmi do prsou, zatímco háček většinou spí nebo chytá mouchy. Oběma cesta mile ubíhá a rádi na ni vzpomínají. Plačící kormidelník-melancholik naopak flegmatického háčka otráví a probouzí v něm pudový odpor.
- háček-sangvinik. Tento typ háčků je na našich řekách nejvyhledávanější. S háčkem-sangvinikem je pohoda. Směje se, zpívá, nad vším žasne, vše se mu líbí, nikdy si nezoufá a kormidelníkovi lichotí. Proto je každý kormidelník ochoten zaplatit za získání háčka-sangvinika jakoukoli cenu.
- háček-cholerik. Obávaný, avšak atraktivní typ. Se strhujícím temperamentem pádluje, kouří a vymotává loď z vrbiček, pokřikuje, trhá sebou a bez výstrahy vyskakuje z lodi. Při výtkách silnějšího kormidelníka hryže pádlo nebo bok lodi. Je schopen se snést pouze s kormidelníkem-flegmatikem, kterému háčkovo poskakování nevadí a který jej čas od času lhostejně spíchne pádlem do vody.
- háček-kecálek. Je pronásledován fixní ideou, že řízení lodi rozumí přinejmenším tak dobře jako kormidelník. Proto neposlouchá, odmlouvá, a rozhodne-li se kormidelník objet kámen vlevo, háček nasupeně řídí loď vpravo. Tím se narušuje rovnováha na lodi a posádka často bývá předmětem posměchu. Kormidelník postižený háčkem-kecálkem se proto snaží co nejdříve se tohoto zbavit.
Jen kvůli úplnosti se zmiňme o případech, kdy posádku tvoří dva muži nebo dvě ženy. Zde nelze mluvit o háčcích v pravém slova smyslu. Oba členové posádky se střídají na kormidle a jsou si rovnocenní; na lodi proto vládne vzájemná úcta a nuda.